Co dává člověku znalosti o sobě ve zkratce: argumenty pro eseje, práce
Vývoj sebe sama závisí na mnoha faktorech a jak přesně to udělat - se dozvíte z článku.
Bohužel jsme zvyklí používat lingvistická klišé, aniž bychom se obtěžovali pochopit jejich pravý význam. "Poznej sám sebe a poznáš vesmír!" - říkáme, aniž bychom přemýšleli o tom, kolik vrstev moudrosti a skrytých možností se skrývá za těmito jednoduchými slovy.
Jak a proč poznat sám sebe? Proč realizovat toto nepochopitelné volání, které kromě toho není jasné, kdo ho vyhlásil, pak Sokrates (jemuž je tato fráze často připisována), pak je to stále nápis na delfském Apollónově chrámu.
Vesmír sám
Faktem je, že jedině poznáním sebe sama si člověk může uvědomit, projít svým vnímáním a uchopit obecné zákonitosti a pojmy, které vládnou světu, působí, ať už si jich uvědomujeme nebo ne, následujeme je nebo je ignorujeme. Teprve poté, co zažijeme negativní či pozitivní důsledky takových pojmů, jako je hněv, závist, nenávist (nebo naopak láska, přátelství, sebeobětování), pochopíme a přijmeme jak sebe, tak i ostatní, kteří jsou nám svými poznání.
Pochopíme, že tyto pojmy a vlastnosti si sami vytváříme, předáváme je našim dětem a vnoučatům a dostáváme je od našich předků. Tehdy si člověk opravdu může říct, že možná úplně nerozumí, ale ví. Poznává sám sebe a zároveň poznává odvěké zákony, kterými se řídí myšlenky, emoce a city.
Toto je jedna z odpovědí na otázku, zda je takové sebepoznání nutné. Vesmírné zákony totiž fungují stejně všude, vždy a pro každého z nás. Náš vnitřní mikrokosmos je obří svět soustředěný v jedné osobě, který lze logicky nazvat mikrokosmem. Moje ego je egem celého okolního světa, jen je objemově menší.
S makrosvětem jsme spojeni hlouběji, než si myslíme, protože atomy a molekuly celého světa jsou stejné! Konstrukční spoje jsou stejné! Proto jsou složky našeho těla složkami vesmíru. Ukazuje se, že ještě před narozením, jako embryo, a ještě více - od okamžiku narození, jsme spojeni nejen s vlastním tělem, ale také s atomy, částicemi, buňkami celého našeho prostředí. Proč bychom tedy, když jsme toto spojení pochopili, neměli jej prohloubit?
Je těžké být Bohem
Takže, jak ovládat tělo? Ne jinak než s pomocí Ducha, energie, což je výchozí koncept. Právě ona je zodpovědná za všechny procesy v našem těle, od energetických až po jimi vytvořené fyzické. Předmětem našeho učení se řídit všechny procesy by tedy měla být především samotná energetická hladina, teprve poté, když se nám podaří pochopit zákonitosti jejího působení, budeme schopni porozumět pravidlům, podle kterých naše tělo žije.
Existuje i zpětná vazba: pochopením toho, co a jak žije naše fyzické tělo, můžeme pochopit pravidla života na energetické úrovni, protože na něm existuje i naše tělo. A čím více a hlouběji budeme tento vztah studovat, tím komplexnější a kvalitativnější bude náš vývoj, budeme schopni nejen existovat, ale také tvořit na každé z těchto úrovní, protože kreativita je vyšší úrovní existence i sebe sama. -znalosti, sebezdokonalování.
Ale při tvoření byste se neměli považovat za Všemohoucího, protože touha stát se Bohem není pouze nemá žádné vyhlídky, ale také vede k pocitu stejného bumerangového efektu. Jednak jeden z nich pozná sám sebe a svět se také může rozhodnout, že je všemohoucí, a jednak se člověk nikdy nemůže stát Bohem – to je také jeden ze zákonů Ducha a Hmoty, zákony vesmíru. Jediné, v čem by se měl člověk snažit být jako Bůh, je schopnost milovat a odpouštět, obětovat se a být svobodný ve svých slovech a myšlenkách.
Brainstorming
Dnes se bohužel vyvíjíme hlavně ve vnějším světě. Snažíme se ovládat vesmír, aniž bychom věděli, jak se ovládat, vytváříme počítače a snažíme se, aby se koncept megamozku stal skutečností. Pro začátek by ale bylo dobré naučit se využívat svůj vlastní lidský potenciál naplno. Bylo prokázáno, že účast mozku na vědomých procesech není větší než 5-7%, a to i přesto, že je to ukazatel těch, které lidstvo nazývá géniové.
Dokážete si představit, jaký skok bychom udělali, kdybychom se místo ovládání světa naučili ovládat svou vlastní šedou hmotu? My, jelikož jsme se nenaučili, jak správně aplikovat to, co nám bylo dáno, zkoušíme vytvořit něco jiného a nazýváme to pokrokem. Skutečný pokrok v sebezdokonalování, ve schopnosti jít cestou tohoto vývoje a dosáhnout ho. Abyste pochopili druhého, musíte nejprve poznat sami sebe.
Navíc pochopit, co je primární a co druhotné, co ho může udělat skutečně šťastným, člověče, uvědomit si sám, již střízlivě posuzuje, jak toho dosáhnout, jaké možnosti k tomu v něm samém existují a čím může „přitáhnout“ k jemu příbuznému vesmíru.
Můžete vyrazit na výlet do vzdálených zemí, a to bez vstávání ze židle nebo pohovky, s pomocí knihy, televizního programu nebo vlastní fantazie. V obou případech získáme nové dojmy a v obou případech budou odrazem našeho vnímání. Stejně tak se pomocí pocitů a myšlenek musíme naučit měnit svět kolem nás, měnit své vnímání, postoj k němu, porovnávat a analyzovat, vytvářet analogie a hledat způsoby, jak tento svět řídit.
"Poznej sám sebe a poznáš vesmír!" - tímto prohlášením jsme zahájili rozhovor. Je zajímavé, že se mu také říká přikázání delfského orákula. A přikázání, jak víte, existují proto, aby se řídili. A ne nadarmo jsou přikázání s lidstvem po staletí: nezabíjejte, nekradte, nechlubte se, nezlobte se. Pomáhají nám na cestě k poznání sebe sama a naší velkoplošné projekce – Vesmíru.
