Co to znamená být morální osobou: argumenty pro dílo, esej. Morálka a morálka: srovnání
V článku najdete ukázku práce na zamyšlení na téma morálka, morálka a mravní povinnost člověka.
Fráze „toto je morální povinnost“ nebo „taková je morálka této bajky“ můžete slyšet poměrně často. Co ale zahrnuje pojem morálka v moderní společnosti? Co to znamená být morálním člověkem?
Co je to morálka?
Hlavní definicí morálky je dodržování ve společnosti vštípeného chování, etických norem a mravních zásad. Ale každá společnost má svá pravidla a zákazy – ukazuje se, že mravní principy mohou být různé.
Morálka je obecně uznávaný kodex, který řídí životy lidí. Pro takové pojmy jako dobro a zlo, dobro a zlo, správné nebo ostudné přitom nikde nejsou napsána žádná pravidla. Takové představy se ustavují zpravidla v rodinné výchově, dětských a výchovných skupinách, které se formují na základě zkušeností získaných v určitých životních situacích.
- Křesťané a Židé se drží nauky, že morálka seslaná Nejvyšším je obsažena v 10 přikázáních.
- Z hlediska islámu je morální člověk ten, kdo naplňuje zákony šaría. Hlavním měřítkem morálky je skutečná motivace jeho činů – upřímná, sobecká nebo pokrytecká.
- Zástupci různých náboženství mají tedy různé názory na zásady morálky.
- Běžné je, že člověk v kultivované společnosti musí dodržovat přijatá pravidla, občanské a mravní zákony. Ale i toto chápání morálky je značně úzké.
Existují univerzální lidské hodnoty ve světě, který nezávisí na zákonech té či oné kultury. Jsou nezbytné pro pokojné soužití lidí, kteří se liší náboženstvím, životním stylem a etickými standardy. Mezi takové hodnoty patří laskavost, tolerance, milosrdenství a pomoc potřebným.
- Předpokládejme, že člověk dodržuje zákony společnosti – nepomlouvá, nepohazuje odpadky na ulici, nekrade a nezabíjí. Lze takového člověka považovat za morálního? Vždyť zároveň dokáže být zlý, sobecký a v duši pokrytecký. Vnitřní přesvědčení člověka, skryté před společností, odkazuje na koncepty morálky a slušnosti.
- Základem takových vlastností není někým stanovený řád, ale vnitřní přesvědčení člověka zůstat v jakékoli situaci sám sebou. To jsou mravní základy, které vám nedovolí jednat nečestně, i když to nikdo nevidí – ani to neodsuzuje, ani nechválí.
Mravní výchova
Morální vlastnosti člověka se formují od raného dětství. Pozorováním jednání dospělých a následně vrstevníků se dítě učí chápat pravidla života, dokáže rozlišovat dobro a zlo, pravdu a nepravdu, věrnost a podlost, podporu a zradu.
- Morálka se v dospělosti naučit nedá - je to vnitřní systém názorů a hodnot, který určuje každé lidské jednání.
- Celý život člověka je nutností neustálé volby, na které bude záviset vlastní blaho i mínění ostatních. Velmi často je obtížné udělat správnou volbu, protože je třeba si vybrat mezi ziskovou a poctivou možností.
- O zákonech cti se dnes můžete dozvědět pouze z historických románů a filmů - mnoho lidských hodnot bylo nahrazeno zákony peněz, úspěchu a moci nad druhými lidmi.
- Nezáleží na tom, zda se mravní vlastnosti projevují maličkostmi nebo vážnými činy, na této volbě závisí váš život nebo život někoho jiného. Hlavní je udržet si v duši pocit vlastní hodnoty a věrnost svému přesvědčení – nepřizpůsobovat se, neohýbat se, nehledat snadnou cestu.
Pokud nevíte, jak jednat, jednejte lidsky.
Tato fráze není jen statusem ze sociálních sítí. Smyslem tohoto výrazu je zůstat člověkem ne proto, abychom vypadali lépe v očích ostatních nebo abychom si něco dokázali, ale prostě proto, že jiná cesta není.
Co to znamená být mravným člověkem: příklady z literatury
- V románu „Válka a mír“ od L. N. Tolstého stojí Nataša Rostová před potřebou morální volby, která nebude ve společnosti odsuzována, ale je pouze otázkou morálka. Když obyvatelé opustili obleženou Moskvu, rodina Rostova měla možnost vzít si své věci. Hrdinka se musí rozhodnout - vzít cenné věci nebo dát vozíky na pomoc zraněným vojákům. Hrdinka volí nezištnou pomoc cizím lidem. Situace plnění mravní povinnosti ukázala, že pomoc těm, kdo se ocitli v nesnázích, je pro lidi mnohem důležitější než hmotné statky.
- Jednou z hlavních myšlenek v díle M. Yu. Lermontova „Hrdina naší doby“ je ztráta duchovních hodnot. Hrdina, který ztratil své duchovní základy, nemůže najít klid a štěstí. Pokud si člověk neuvědomuje důležitost dobrých skutků, lásky, přátelství, nemůže cítit radost ze života. Ano, Pečorin, ve snaze získat od života všechno, odmítl lásku a přátelství, čímž se připravil o štěstí. Jeho hledání je neplodné, protože krátkodobé emoce - jasné romány a vzrušující dobrodružství nemohou dát člověku pocit plnosti a smyslu života. V důsledku toho jsou hrdinovy životní zdroje vyčerpány, nevidí nic jasného dopředu a opouští tento svět, uvědomuje si svou chybu.
To se děje dnes, kdy jsou morální principy nahrazeny obchodními zájmy a touhou se jakkoli povznést nad ostatní.
